V 19. století byl limit maximálně 80 žáků na třídu, roku 1922 byl snížen na 60 žáků.

V České republice nyní tvoří školní třídu obvykle 15 až 30 žáků, chlapců i dívek přibližně stejného věku, kteří se společně učí a postupují z ročníku do ročníku. Pro výuku některých předmětů (tělesná výchova, praktická výchova) se třídy dělí na chlapce a dívky, pro výuku cizích jazyků, pro práci v laboratořích a podobně na menší skupiny či kroužky. Za třídu odpovídá třídní učitel nebo učitelka a průběh vyučování se zaznamenává do třídní knihy. Nižší počet žáků ve třídě ovšem nemusí znamenat lepší výsledky žáků.

Je-li v dané škole více než 30 žáků stejného školního ročníku, zřizují se paralelní třídy (paralelky), obvykle označované písmeny. V malých obcích, kde je naopak žáků méně, se pro 1. stupeň základní školy mohou zřizovat tzv. malotřídky, kde se žáci dvou nebo více školních ročníků učí společně. Společné vyučování žáků různého věku užívají i některé alternativní školy. Podrobnosti upravuje Zákon o školním vzdělávání č. 561/2004 Sb. a další předpisy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.